Největší vliv na naši osobní ekologickou i uhlíkovou stopu má pro většinu lidí způsob bydlení, respektive způsob vytápění obydlí a další spotřeba energie (ohřev vody, klimatizace, elektronické přístroje, vaření a další). Podílí se cca 40 % na ekologické stopě průměrného Čecha. To odpovídá přes 2 gha na osobu a rok. Z toho polovina jde na vytápění, zbytek na další spotřebu energie. Jak tuto část stopy snížit?
Změna způsobu vytápění na nízkofosilní či bezfosilní. Pokud máme tu možnost, tj. bydlíme v rodinném domě, je vhodné preferovat obnovitelné zdroje energie, jako je biomasa, energie prostředí (tepelná čerpadla) či solární energie. Vyšší ekologickou stopu znamená vytápění zemním plynem či elektřinou (pokud není vyrobena z OZE) a nejméně výhodnou variantou je topení a ohřev vody v kotli na uhlí. Výměna starého kotle by tedy měla být prvním krokem. Při využívání obnovitelných zdrojů energie na vytápění dokážeme snížit stopu o desítky procent. Lze využít dotací z programů Nová zelená úsporám.
Úspory energie. V bytě napojeném na centrální vytápění nemáme v naprosté většině případů možnost změny. Měli bychom se proto zaměřit na úspory – zateplení domu či bytu, výměnu oken, používaní šetrných spotřebičů, LED osvětlení a například i zhasínání v místnostech, kde se zrovna nenacházíme. I taková zdánlivá drobnost přispěje k snížení stopy.
Nakupování „zelené elektřiny“. Dnes je naštěstí možnost zvolit si svobodně dodavatele elektřiny. Většina z nich dodává „špinavou“, standardní elektřinu, která je v České republice vyrobena z 57 % z fosilních paliv. Existují však i ti, kteří vám prodají elektřinu, která byla vyrobena bez uhlíku – z vody, větru, slunce či například biologického odpadu v bioplynové stanici. Příkladem je Nano Green či EkoElektřina. Změna dodavatele není nic složitého a „zelená elektřina“ není dražší než „špinavá“ či „hnědá“ elektřina.
Vlastní výroba elektřiny – majitelé rodinných domů, ale i třeba společenství vlastníků bytových jednotek mají možnost nainstalovat na střechu fotovoltaické panely. Jejich cena za uplynulé desetiletí prudce klesla, i na pořízení je možné získat dotaci z programu Nová zelená úsporám. Každá kilowatthodina vyrobená ze slunce pak přispěje k poklesu vaší stopy.
Klimatizace – řada kanceláří, výrobních provozů a v rostoucí míře bytů se dnes neobejde bez chlazení čili klimatizace. Horké letní, ale už i jarní či podzimní dny jsou bez ní k nepřečkání. Klimatizace nám usnadňuje adaptaci na změnu klimatu. Z hlediska ekologické stopy je však problematická. Spotřebuje nemalé množství elektřiny, produkuje odpadní teplo, které zejména ve městech zvyšuje efekt „tepelného ostrova“. Jako chladící médium používá tzv. fluorované uhlovodíky (HFC), které přispívají ke změně klimatu. Zabránit jejich úniku do ovzduší je velmi obtížné. Lepší klimatizací jsou stromy ve městech, zelené střechy a fasády či vnější žaluzie, které pracují „zdarma“ a bez ekologické a uhlíkové stopy.
Doprava je třetím nejdůležitějším přispěvatelem k osobní ekologické stopě. Ekologická stopa v případě dopravy může dosahovat velmi odlišných hodnot v závislosti na osobním životním stylu a individuální mobilitě. Největší díl ekologické stopy v rámci dopravy připadá na osobní auta. V naší zemi jezdí či spíše různě postává 5,6 milionů osobních aut, dále 1,1 mil. motocyklů a 700 tis. nákladních aut. Průměrné stáří osobních aut je vysokých 15 let. Všechny tyto dopravní prostředky spalují ohromné množství dovezené ropy. Podíl ekologicky příznivějšího pohonu – CNG zůstává nízký, a ještě menší je podíl elektromobilů, které je možné dobíjet s nízkou či nulovou stopou. Podle statistik na jednoho Čecha připadá každoročně přes 10 000 kilometrů ujetých v osobních automobilech, čemuž odpovídá i vysoká ekologická a uhlíková stopa tohoto druhu dopravy.
Každá cesta, kde automobil nahradíme šetrnějším dopravním prostředkem (na kratší vzdálenosti kolo a pěší chůze, na delší vlak a autobus) má pozitivní vliv na osobní ekologickou stopu. Stejně tak i každá cesta, kterou nevykonáme – nakupovat je možné přes internet (hromadné doručování zásilek je ekologičtější než individuální nákupy s osobním vozem), řadu pracovních schůzek můžeme nahradit schůzkami virtuálními atp.
Ještě závažnější dopad na ekologickou stopu má létání, a to zejména díky tomu, že létáme na velké vzdálenosti a emise skleníkových plynů uvolněné v letové výšce 10 000 metrů mají větší ohřívací efekt na atmosféru. Každý Čech v roce 2017 (novější data nejsou k dispozici, ale čísla každoročně rostou) nalétal skoro 1000 km a tomu odpovídá příslušná stopa. Jde ovšem o průměrné hodnoty, pokud někdo např. absolvuje 14denní luxusní dovolenou v Thajsku, vytvoří ekologickou stopu kolem 2 gha. Doporučení je proto jednoduché. Pokud nám jde o ekologii, omezit létání a dovolené v luxusních hotelech ve vzdálených destinacích, preferovat skromnější a bližší destinace dostupné veřejnou dopravou.
Významným zdrojem emisí skleníkových plynů je zemědělství. Globálně odpovídá přibližně čtvrtině ekologické stopy, což je větší podíl, než například u dopravy. Hlavní podíl na tom má živočišná produkce (chov dobytka a dalších hospodářských zvířat). Efektivním způsobem, jak snížit osobní uhlíkovou stopu potravin, je proto zmenšení podílu živočišných produktů ve stravě. Kromě ekologické stopy tak snížíme i uhlíkovou a vodní stopu, neboť chov dobytka je velmi náročný na spotřebu vody. Nemusíme se rovnou stát vegetariány či vegany, stačí si říci, že 2x týdně vynecháme maso. Tento krok je dostupný každému, a prokazatelně nemá žádné zdravotní následky, spíše naopak. A k tomu sníží roční ekologickou stopu průměrného Čecha o cca o 6 %.
Další možností je preference lokálních, sezónních a bio potravin. Jsou často zdravější, a také snižují tzv. „food miles“, tedy cestu potravin z druhého konce zeměkoule a nezanedbatelnou spotřebu paliv na jejich dopravu, úpravu a konzervaci. Další možností je vlastní produkce plodin na zahradě či komunitní zahradě.
Jednoduché pravidlo v této kategorii říká, že menší spotřeba znamená menší osobní ekologickou stopu. Čím méně toho nakupujeme, tím méně toho je vyrobeno a tím nižší dopad zanecháme. Minimalismus ve spotřebě proto přináší ekologické benefity.
Preferovat bychom měli trvanlivé a opravitelné výrobky, i když je v současnosti složité toto zboží na trhu sehnat. Nákupy v bazarech a second-handech jsou levnější a snižují stopu spotřeby. Vyhnout bychom se měli tzv. „rychlé módě“ – fast fashion, které je sice levná, ale znamená enormní nápor na zdroje a produkci znečištění. Když jsme u oblečení – tradiční sušení vypraného oblečení na šňůře je ekologičtější než používání sušičky.
Pokud jde o odpady, jejich celkový dopad na ekologickou stopu není tak velký, jak bychom se mohli představovat (v případě České republiky kolem 5 %). Přesto platí jednoduché pravidlo, že nejlepším odpadem je ten, který vůbec nevznikne. Další krokem by mělo být maximální třídění těch složek, kde to je možné – tedy plastů, skla, papíru, tetrapaků, kovů, nebezpečných odpadů, oblečení a biologických odpadů.
